TACHOVIEN
... Někdy, snad nejméně před třiceti tisíci lety, snad i dříve, na dnešním Tachovsku žili a pracovali lidé, kteří své tehdejší prostředí a svůj životní styl považovali za stejně samozřejmý, jako my nyní. Lovili zvířata, sbírali rostlinné produkty a to vše zpracovávali účelně vyrobenými kamennými nástroji...
-
Fotoalbum
kamenných nástrojů
Detailní fotografie nalezených kamenných
nástrojů s popisem. (Otevře se nové okno).
- Kde začít ?
Úvodní seznámení s Paleolitem a Tachovienem
Kapitola 1. až 5. - Tohle nejsou obyčejné kameny ...
Podrobný popis lokality a kamenný nálezů.
Kapitola 6. až 13. - Pravěký průmysl ?
Nejen lovem zvěře vládl paleolit.
Kapitola 14. až 16. - Proč právě na
tomhle místě?
Několik aspektů otázky "proč tady".
Kapitola 17. až 19. - Závěr
Proč se věnovat tomuto tématu.
Kapitola 20.
Z rozmoklého polního oraniště jsem vylovil první pěstní klín. Lesklý buližníkový kamenný útvar nebylo možné přehlédnout a to ani v silně rozbahněném terénu. Rozeznat další zablácené, převážně křemenné pravěké nástroje v okolí, nebylo již tak snadné. „Takových křemenů tady máš spoustu“, otráveně prohlásil kolega, který se brodil rozmoklou ornicí opodál a podával mně pár náhodně sebraných kamenů, připomínající spíše hroudy bláta.
Vodní pramen uprostřed pole, může mít
souvislost s pravěkým využítím tohoto místa?
Když jsem z těchto „obyčejných kamenů“ setřel dlaní zjevně dobře
prohnojený humus, pocítil jsem vzrušení, srovnatelné s tím co zažil
Carter při nálezu Tutanchamona. Držel jsem další kamenné pěstní
klíny, pravěká kamenná drásadla a kamenné škrabky. Tak jak zde před
mnoha tisíci lety tyto nástroje vypadly z rukou jejich pravěkým
uživatelům. Pravěkým Tachovanům, žijícím svůj každodenní pravěký
život někdy před mnoha tisíci lety právě zde na břehu pravěké řeky
Mže.
02 Pravěký příběh
Tachovska?
Můžeme směle prohlásit, že v okolí města Tachova „to žilo“
již od dob dávné prehistorie. Pod termínem „pravěk“ se dnešnímu
člověku obvykle vybaví některá z romantických ilustrací Štorchových
publikací, nebo něco z muzeálních expozic, ke kterým byl jako školák
dokopán umanutým učitelem dějepisu. V povědomí součastníka je pak
pračlověk ten, co se kdysi dávno prodíral pralesní houštinou
s klackem v ruce. O to víc překvapí nečekaná konfrontace současných
vžitých konformních názorů s prehistorickou realitou v podobě
skutečné pravěké industrie doby kamenné. Seznámení s reálným nálezem
množství účelných a dovedně zhotovených kamenných nástrojů, které
pradávný obyvatel po sobě zanechal na břehu pravěké řeky Mže na
dohled od dnešního města Tachova.
Někdy, snad nejméně před třiceti tisíci lety, snad
i dříve, na dnešním Tachovsku žili a pracovali lidé, kteří své
tehdejší prostředí a svůj životní styl považovali za stejně
samozřejmý, jako my nyní. Lovili zvířata, sbírali rostlinné produkty
a to vše zpracovávali účelně vyrobenými kamennými nástroji. O původu
zdejšího prehistorického etnika se můžeme jen dohadovat.
Z nalezených kamenných artefaktů je však jednoznačně zřejmé, že se
jednalo o vysoce inteligentní a překvapivě zručnou pradávnou
kulturu. Tedy nikoliv o primitivní přežívající praobyvatele, ale o
vědomostně i manuálně vyspělé pravěké Tachovany, ovládající řadu
dovedností, kterým dnes říkáme řemesla. Jejich tehdejší život
nemusel sestávat jen z každodenní primitivní snahy o přežití. Účel
některých nalezených kamenných nástrojů vypovídá i o jisté míře
pravěkého komfortu, pokud můžeme tento termín použít k vyjádření
nutričního a oděvního nadstandardu té doby.
Autor nálezů kamenné industrie.
S pomocí archeology oblíbeného kontextu v interpretaci účelu a
způsobu využití nalezených tachovských kamenných nástrojů se musíme
dopracovat k závěru: Pravěk byl jiný, než pouhý boj o přežití.
Alespoň na pravěkém Tachovsku. Pravěké kamenné nástroje tachovského
nálezu nutí nikoliv k pouhé fabulaci, ale přímo evokují představu
konkrétní podoby dávného pravěkého společenství, obývajícího zdejší
oblast podél pravěké řeky Mže.
03 Tachovien –
prehistorický kamenný otazník.
Stěžejním kritériem významu jakéhokoliv archeologického
nálezu je nesporně jeho stáří. Pro vymezení období, z něhož pochází
pravěký artefakt, používá světová archeologie terminologii odvozenou
od faktograficky doložených nálezových lokalit Francie počátků
dvacátého století. Střední paleolit je tímto názvoslovím rozdělen na
starší fázi označovanou jako Acheuléen (podle názvu pravěké lokality
St.Acheul u Paříže), zahrnující pravěk od doby nejméně před
Jak pravěký čas plynul, měnil se i charakter a řemeslná
úroveň vyráběné kamenné industrie. Lidé starší fáze středního
paleolitu si vystačili s univerzálním pěstním klínem, vyráběným z horninového, především křemenného jádra odštípáním okrajů, tedy
vyráběných více méně náhodnou úštěpovou technikou. Obyvatelé pravěké
Evropy v období mladší fáze středního paleolitu, tedy v období
poslední doby meziledové a především v průběhu posledního würmského
zalednění, již vyráběli specializované kamenné nástroje. Také
k jejich výrobě používali náročnější výrobní postupy. Kamenné plošné
retuše, zoubkované retuše, výroba zbraní a nástrojů levalloiskou
technikou (podle lokality Levallois u Paříže). Nástroje tohoto
období, označovaného odbornou terminologií jako „moustérien“, byly
vyráběny již jako jednoúčelové. Pravděpodobně už jako specializované pro
jednotlivé pracovní úkony. Sice také úštěpem z výchozího horninového
materiálu, ale s předem promyšleným vytvarováním jak úchopové, tak i
pracovní části. A přesně takové je možno nalézat na poli v blízkosti
města Tachova. Proto je pro nález takovéto industrie, svým charakterem
obdobné zmíněnému mousteriénu, snad oprávněně použit název
„Tachovien“. Snad. Teprve následný archeologický výzkum lokality
může potvrdit oprávněnost začlenění tohoto, pro město Tachov
významného termínu, do odborného názvosloví.
04 Když okolní pravěká
Evropa žila mousteriénem.
Každá z evropských zemí má svůj středopaleolitický
mousterién. V Německu je to taubachien (podle města Taubach).
Kamenné nástroje jsou sice menší, ale svým tvarováním se velmi
přibližují tachovskému nálezu. Vzhledem ke svým malým rozměrům je
taubachien nazýván také jako mikrolitická industrie. Obsahují soubor
kamenných pěstních klínů, drásadel a škrabek, vyráběných také
úštěpovou technikou.
Podobná je i štípaná industrie „micoqvien“, také z Francie (podle
05 Když pravěké Čechy a
Morava žily mousteriénem.
Ani se středopaleolitickými nálezy v české kotlině a
moravských úvalech to naše archeologie nemá jednoduché. Přesné
datování a chronologické zařazení četných nálezů kamenné industrie
na našem území je obtížné.
V Praze Ďáblicích na vrchu Ládví prováděli výzkum středopaleolitické lokality K. Žebera (1954) a S. Vencl (1973). Nálezová situace prokázala osídlení lokality v průběhu zemského interglaciálu a počínajícího posledního zalednění. Nálezy štípané industrie z křemene, křemence a buližníku se svým vhledem i účelem přibližují tachovským nástrojům. Také zde byly objeveny pěstní klíny, drásadla a škrabky. Tedy i podobně využitelná industrie, jaká byla nalezena na Tachovsku.
Zvláštní je nález středopaleolitických sídlištních objektů
v Bečově u Mostu. A v jejich blízkosti nalezené artefakty
kamenné křemencové
industrie. Především úštěpy a drásadla se zoubkovanou retuší. Také
tyto kamenné nástroje, vyráběné úštěpovou technikou byly datovány do
období mousteriénu.
Snad nejznámějším nálezem ze středopaleolitického období na
našem území je lokalita Předmostí u Přerova. Zahrnuje nálezy
drobnější křemenné a rohovcové industrie. Nálezy pěstních klínů,
kamenných drásadel s plošnou retuší a prvky levalloiské techniky
představují klasiku české archeologie. Nálezová situace u Předmostí
je shodná s tachovskou v jednom podstatném bodě. V obou případech se
jedná o archeologickou lokalitu mimo sídlištní polohu. V Předmostí
snad o tábořiště „lovců mamutů“ na břehu řeky Bečvy. U Tachova
určitě o místo, kde byla zpracovávána ulovená zvířata na břehu řeky
Mže. Kde se v pravěku lovilo, bylo zapotřebí tekoucí vody. Blízkost
řeky poskytovala možnost snadnější dopravy na místo zpracování
úlovku.
Podobně lze jmenovat další středopaleolitické lokality na
našem území z období kolem a před 40 tisíci lety, jako je Tmaň,
Sloup, Mokrá. Zařadí se mezi tato známá jména také Tachov?
Lokalita u Tachova se přece jen výrazně liší
od všech výše jmenovaných pravěkých nalezišť. Zatím co podstatná
část archeologických nálezů ze středopaleolitického období u nás i v zahraničí, byla učiněna odkryvem a sondáží sídlištních útvarů,
dosavadní nálezy pravěké industrie u Tachova byly učiněny bez
jediného kopnutí pod povrch země. Jen pouhým povrchovým sběrem na
kultivované polní ploše. Co bude v budoucnu objeveno pod jejím
povrchem?
Nedaleko Tachova se nachází naleziště
pravěké kamenné industrie.
06 Lokální inflace
pravěkých kamenných nástrojů.
Na polní ploše necelého jednoho hektaru nedaleko města
Tachova bylo doposud od podzimu roku 2011 do jara 2014 nalezeno
povrchovým sběrem více než 800 kamenných nástrojů a to u převážné
většiny v původním, samozřejmě již často poškozeném stavu. Uvedený
počet kamenných pravěkých artefaktů představuje zcela jistě jen
zlomek celkového množství pravěké industrie, kterou je možné ještě
objevit. Jde tedy jen o „vzorek“ nálezové situace, svědčící o
významné, zřejmě středopaleolitické zpracovatelské základně zdejších
pravěkých obyvatel. Poloha nálezové lokality v blízkosti někdejšího
břehu pravěké řeky Mže nenasvědčuje o sídlištním významu tohoto
místa. Vlastní „obytný komplex“ museli pravěcí lidé využívat někde
na blízké vyvýšenině. Tedy v dostatečné vzdálenosti nad tehdejším
širokým a rozbahněným korytem pravěké řeky Mže. Nálezová lokalita
jednoznačně svědčí o rozsáhlém a jistě intenzivně a dlouhodobě
využívaném centru pro zpracování ulovených zvířat. Jejich stahování
z kůže, porcování a přípravě k rozdělení mezi obyvatele, případně ke
konzervaci. A především zde byly opracovávány kožešiny.
Autor na tachovské lokalitě.
Pro všechny úkony, spojené s touto činností, byly vyráběny a
také používány specializované kamenné nástroje. I přes konstatování
nesporné specializace, můžeme mezi nálezy objevit také nástroje
univerzálního charakteru. Především kamenné pěstní klíny. Je
otázkou, zda kamenné artefakty tohoto charakteru tvořily součást
standardní výbavy pravěkých zpracovatelů po celou dobu činnosti
zdejšího pravěkého provozu, nebo se na tomto místě zachovaly jako
již nepotřebný odpad z dob dávno minulých. Na jedné straně vodítko
pro odhad délky činnosti pravěkých lidí v místní lokalitě, na straně
druhé komplikace pro směrodatné stanovení stáří lokality.
V každém případě je zde kamenných nástrojů tolik, že z jejich
celodenního sběru jednoho až bolí záda. Zlaté bramborové brigády!
07 Chybí snad jen
kamenný otvírák na pivo.
Literatura, popisující nálezy paleolitické industrie, zná
několik základních typů pravěkých kamenných artefaktů. Všechny tyto
všeobecně známé druhy úštěpových produktů nacházíme také na pravěkém
nalezišti u Tachova. A k tomu ještě i jiné, mnohem specifičtější
pravěké kamenné nástroje. Nikde se v popisu nálezové situace
nedočtete o kamenném loupači kůry, drtiči kůry nebo kolkovacím
pěstním klínu. I přes objev takovýchto kamenných kuriozit i
v tachovském nálezu převládá klasika:
kamenné škrabky … 332 kusů = 37,9 % nálezu
kamenná drtidla … 55 kusů = 6,3 %
nálezu
pěstní klíny … 36 kusů =
4,1 % nálezu
kamenné štípače … 18 kusů = 2,0 %
nálezu
jiné kam.artefakty … 10 kusů = 1,2 % nálezu
08 Proč zrovna tam a ne
jinde?
Nálezová lokalita o rozloze zhruba 110 x
Polní meliorace, prováděné v těchto místech v sedmdesátých
letech, vyoraly již dávno zeminou zarovnané kamenité koryto a
oblázkové břehy někdejšího potůčku. Z polního podloží se vyvalila
potoční omletá, vesměs křemenná hornina. A spolu s ní i dávno
ztracené pravěké kamenné nástroje. Na povrchu pole tak nacházíme
především velké množství přirozené horniny. A mezi ní i kamenné,
archeologicky zajímavé artefakty. Identifikace kamenné industrie ale
není nijak obtížná. V průměru snad každý desátý kámen, který
vydloubneme z polní brázdy, můžeme hned zařadit do naší pravěké
industriální kolekce. A to i za situace, kdy je pole čerstvě
pohnojeno. Když jde o archeologické nálezy, musí jít estetika
stranou. Každý zemědělský zásah v místech někdejšího průběhu
pravěkého potočního koryta představuje jistotu dalších objevů.
Zemědělská technika při orbě, kultivaci, vláčení a setí polní
plochy, vynáší na povrch spolu s původním potočním kamením další
novou kolekci pravěké kamenné industrie. A tak jsme se v posledních
letech dočkali pravidelné vánoční nadílky hned po žních. I v pozdním
věku se člověk může emočně vrátit do svých dětských let a těšit se
na ježíška, i když místo koledy je slyšet zvuk traktoru. Copak nám to
letos nadělí?
09 Kamenná
industriální morfologie dokladem unifikované výroby nástrojů.
Drásadla – jsou vyrobena v drtivé většině z hydrotermálního nebo žilného křemene. V nálezu jsou zastoupena od miniaturních 150 gramových až po mohutné nástroje s hmotností přes jen kilogram. Výrobci využili perkusních způsobů vylámání hranolů křemene na zarovnané pracovní ploše. Obnažili tak ostré hrany křemenné suroviny na pracovní ploše. Perkuse byla v řadě případů prováděna v geometricky situovaných příčných nebo podélných řadách. Pracovní úkon drásání rubových ploch kožešin tak mohl být prováděn v příčném i podélném směru.
Pracovní plocha drásadel je široká buďto oválná nebo
nepravidelně obdélníkovitá. U nejmenších zaujímá plochu sotva
Společným rysem kamenných nástrojů tohoto typuje je víceméně plochý tvar s nízko posazeným těžištěm, umožňující pevné uchopení a přitlačení na drásanou plochu rubové strany kožešiny. U řady nalezených drásadel je nepochopitelně poničená pracovní drásací plocha doslovným vylámáním či úplným ohlazením.
Detailní pohled na plochu drásadla.
Takový vzhled zavdává příčinu se domnívat, že drásadla musela být používána ještě i k jiným účelům, než jen opracování měkkých tkání v procesu činění kůží. Kupříkladu ke sdírání kůry z povrchu stromů, či k opracovávání povrchu kostí, nebo jiného tvrdého materiálu.
Vhledem k jejich
početní převaze v nálezu se lze právem domnívat, že drásadla byla
nejvíce používaným nástrojem tachovské pracovní komunity. Jejich
variabilita co do velikosti svědčí o skutečnosti, že s nimi
pracovali všichni členové místní pospolitosti a to snad i malé dětí,
ženy i silní a mohutní mužští pracovníci.
Škrabky – jsou druhou nejpočetněji zastoupenou
skupinou kamenných nástrojů od Tachova. Také tyto nástroje jsou
zastoupeny všemi velikostmi, od miniaturních s hmotností sotva
K jejich zhotovení bylo u tachovienu nejčastěji použito hydrotermálního nebo žilného křemene. Další početnou skupinu zaujímají škrabky zhotovené z tvrdého amfibolitu. Některé mají velmi ostré lineárně tvarované ostří, takže se lze domnívat, že byly používány i k řezání jako kamenné čepele. V zásadě lze tuto skupinu rozdělit podle tvarování ostří na škrabky s ostřím lineárním, prohnutým a vykrojeným.
Škrabka s rovným (lineárním) ostřím.
Jejich použití záleželo na podkladní ploše, na které spočívala opracovávaná kožešina. Tvar škrabek dokladuje, že již tenkrát byly surové kožešiny po stažení naráženy na dřevěné kužely, či na tvarovaná dřevěná prkénka.
Tvarované ostří škrabky tak zaručovalo efektivní odstranění podkožního tuku a měkkého vaziva z rubových stran kožešin oškrabáním ostrou kamennou hranou nástroje tak, aby nedošlo k poškození kožešiny. Na některých škrabkách je zřetelný výrobní postup odštěpovou technikou a na ostří pak v několika případech i zoubkovaná retuš.
Ostří jsou tvarována se šikmou
náběhovou rovnou hranou. Podle sklonu hrany, svírající s ostřím
obvykle úhel 30 až 45°, je možné určit, zda nástroj byl určen pro
leváka či praváka. Ostří vždy směřovalo proti pracovníkovi a rovná
plocha hrany klouzala po opracovávané ploše rubu kožešiny. Zatím co
u ostatních nástrojů jsou exempláře tvarované pro využívání oběma
rukama jak leváků, tak praváků. U kamenných škrabek je jejich
pravostranné a levostranné pracovní využití striktně diferencováno.
Úchopová část kamenných škrabek je tvarována do standardního
trojúhelníkovitého hřbetu. Dlaň zpravidla nasedá na zadní šikminu,
prsty svírají protilehlou plochu nástroje proti palci, zapadajícího
do vytvarované prohlubně. Pro ukazovák je zpravidla vytvarována
přední šikmina často s výstupkem pro pevné zafixování prstu.
Variabilita velikostí kamenných škrabek také svědčí o faktu, že do
pracovního procesu byla zapojena celá zdejší komunita od malých dětí
až po dospělé muže. U miniaturních škrabek lze také předpokládat
jejich používání pro opracovávání kůží miniaturních ulovených
zvířat, asi často i malých hlodavců. Zpracováno vylo vše, co se dalo
ulovit, sníst a zužitkovat.
Drtidla – tvoří překvapivě početnou skupinu
nástrojů tachovského nálezu. A to také ve všech velikostech od
miniaturních s hmotností sotva
K výrobě drtitel bylo využíváno převážně místního hydrotermálního křemene, méně křemence či buližníku. Těžiště kamenných drtidel je situováno vždy na dolní straně, úchopová část je kuželovitá zaoblená, umožňující pevné sevření ruky obepnutím prstů okolo úchopového kamenného kužele. Pracovní část dolní plochy kamenného nástroje je vždy oválná s obroušenými hranami. Často nese drobné vrypy po opotřebení tvrdším materiálem. Ztmavnutí pracovní plochy a někdy i celé dolní strany drtidla svědčí o zpracovávání organického materiálu uvolňujícího chemické látky, zabarvující okolí. Dá se podle povahy a zaměření celého provozu pravěké zpracovatelny masa a produktů u Tachova spolehnou s naprostou jistotou, že hlavním využitím drtidel bylo získávání vhodných rostlinných substancí nezbytných pro proces činění kůží. Velkými drtidly se rozmělňovala například dubová kůra za účelem získávání třísloviny. Tmavé zahnědnutí pracovních hlavic používaných nástrojů tomu jednoznačně napovídá.
Velké drtidlo - viditelné zahnědnutí
minerální inkrustací.
Velké exempláře
drtidel musela být zcela jistě využívána k drcení různých jedlých
plodů, semen a obilovin. Drtidly se jistě připravovala mouka, nebo
něco v tom smyslu, kterou bylo možno využít k upečení či uvaření
rostlinných pokrmů. Menší drtidla zřejmě sloužila
k rozmělňování rostlinných produktů využívaných v kulinářské praxi
praobyvatel. Také oni zřejmě používali jisté rostliny jako koření
k ochucení pokrmů. Ať již v čerstvém či sušeném stavu. Kuchyňské
nářadí, byť kamenné, bylo také nezbytným inventářem pravěkého
člověka. Dalším možným použitím drtidel byla příprava substrátů
anorganického původu jako různých hlinek, minerálních drtí či
barviv. Tachovská lokalita přece sloužila místním praobyvatelům také
jako oděvní provozovna.
Pěstní klíny – obvykle nejatraktivnější část
paleolitických archeologických nálezů ani v případě tachovienu
nevychází naprázdno. I když početně méně zastoupené nástroje, jejich
sortiment je v tachovském nálezu snad zcela kompletní. Malé, velké,
střední, s podélným ostřím, příčným ostřím, hrotnaté, tupě ukončené
i zcela speciální. Jejich držení v levé či pravé ruce je ve všech
případech dokonalé. Hmotnostní tolerance se pohybuje od
Velikostní rozptyl již není tak velký, jako u ostatních kamenných nástrojů. Pro děti asi určeny nebyly. Středně velkých pěstních klínů je ale hodně. Jako materiál bylo k jejich výrobě využito vedle místních druhů křemene také křemence, buližníku a také dioritu. O jejich intenzivním využívání svědčí jednak stopy po úderech na jejich pracovních plochách, ale také ohlazené úchopové části nástrojů. Tvarování držadel je u všech tachovských pěstních klínů anatomické s důrazem na zaoblení všech hran.
Pěstní klíny - anatomické tvarování.
V ruce se tak drží velmi příjemně
a hlavně umožňují pevné sevření. Zcela v intencích s představami o
vyvinutém svalstvu neandertálské mužské části pravěkého etnika.
Štípače – tvoří zajímavou část tachovského
nálezu. Jedná se většinou o robustní kamenné nástroje s hmotností od
Odpovědí snad může
být fakt, že pravěcí lidé zpracovávali k nutričním účelům i kosti
zvířat. Tudíž je museli nějakým způsobem rozbít, rozdrtit a pak
teprve uvařit jako chutnou morkovou polévku. Druhé využití štípačů
mohlo souviset s opracováváním kožešin. Pravěcí koželuhové a
kožešníci potřebovali ke své práci spoustu dřevěných pomůcek –
prkénka k napínání kůží. Dřevěné kužely na stahování a opracovávání
kožešin. Dřevěné věšáky na sušení kůží i masa. Nezbytnými jistě také
byly loupače pro získávání kůry stromů k výrobě třísla. Ke všem
těmto účelům se nalezená kamenná industrie nepochybně hodila.
Ostatní obtížně identifikovatelná kamenná
industrie – z tachovské lokality, sestává z několika kamenných
artefaktů, které mohou představovat torza původních nástrojů. Je
třeba si uvědomit, kolik erozních faktorů v lokalitě za poslední
tisíciletí spolupůsobilo. Zvláště v poslední době intenzivního
obdělávání předmětné polní plochy kovovou zemědělskou technikou. Za
malý zázrak můžeme považovat, že se do dnešních dnů zachovalo tolik
prehistorické industrie tachovienu v relativně dobrém a tudíž
identifikovatelném stavu.
10 Pravá ruka, levá
ruka a jak asi vypadaly hygienické návyky neandertálců?
Co zasáhlo do evolučního vývoje člověka natolik zásadně, že
z drtivé většiny dnešní populace vzcházejí praváci? Tedy lidé, kteří
pravou rukou pracují, jedí, případně si pravou rukou potřásají, když
v ní zrovna nedrží vražedný nástroj. Historikové vše svádí na
kolektivní používání zbraní. Celá vojenská setnina musela svírat ve
stejné ruce meč, kopí či něco jiného, mířícího proti nepříteli a
v opačné ruce byl držen štít, aniž by ve vojenském šiku vznikla
nebezpečná skulina. A posléze i ve stejné ruce toaletní papír. Nález
tachovské industrie napovídá, že pravorukost se u lidí vyvíjela již
daleko dřív a to díky kamenným nástrojům, respektive jejich
výrobcům.
Vyhodnocením četného souboru tachovienu co do diferenciace
podle určení pro kterou ruku byl vyroben a kterou rukou byl
používán, získáváme zajímavá zjištění. V době jeho praktického
používání, předpokládejme, že jde opravdu o střední paleolit, byla
celá čtvrtina kamenné industrie vyráběna a také pracovně využívána
leváky. Pro práci výhradně pravou rukou byla určena celá jedna
polovina nástrojů. Zbylou čtvrtinu kamenných nástrojů lze uchopit
stejně spolehlivě jak pravou rukou, tak i levou. I když u těchto
nástrojů lze podle charakteru opotřebení pracovní části odhadovat,
zda s kamenným pěstním klínem, drásadlem, škrabkou či drtidlem
pracoval převážně levák či pravák.
Z uvedených zjištění můžeme usoudit, že tehdejší výrobci -
pravěcí kamenní nástrojáři, to neměli jednoduché. I když pracně
vyrobili kamenný nástroj na zakázku pro konkrétní osobu, nebylo
zřejmé, kdo takový nástroj po něm zdědí. Zda levák, či pravák.
Proto určitá část jejich produkce musela splňovat kritéria
obourukosti. Z výrobního hlediska to nebylo praktické a tak se jistě
výroba snažila ujednotit, pro kterou ruku mají být kamenné nástroje
určeny. Z tachovského nálezu je zřejmé, že v době praktického
využívání tamější industrie již převažovala výroba nástrojů pro
praváky. Snaha pravěkých výrobců nástrojů o ustálení pravorukosti se
jistě projevila pozitivně i ve sféře mimopracovní. Šikovnější pravá
ruka, vycvičená v pravěké koželužně, lépe zvládala úkony vyžadující
přesnost, hbitost a přiměřenou sílu. Tedy i v pravěké domácnosti
nebo na pravěké toaletě.
11 Otisk palce
neandertálce.
Na řadě nalezených kamenných nástrojů nacházíme nánosy inkrustací tmavě hnědé barvy. Vytvářejí rozmanité vyčnívající ostrůvky, někde dokonce i celé souvislé povlaky, prominující na povrch kamenů. A to jak na pracovních plochách nástrojů, tak také na úchopových a bočních částech nástrojů. Je zcela zřejmé, že na kamenech ulpěly jako měkká organická, nejspíš pěkně mazlavá hmota. A také silně lepivá, protože na většině těchto nánosů jsou přilepeny částečky jemného křemenného písku. Časem všechno zpetrifikovalo, takže takto obalenu kamennou plochu můžeme směle drhnout rýžákem, aniž bychom zkamenělé pevně ulpělé nánosy poškodily. Petrifikované nálepy na kamenných nástrojích jednoznačně svědčí o překvapivé skutečnosti: Pravěcí lidé znali třísločinění kožešin. Protože takováto kašovitá hmota vznikne při opracovávání kožešin jen chemickým procesem rozpouštěním bílkovinného kolagenu podkožního vaziva.
Petrifikované nánosy na kam.industrii.
Tedy úmyslným technologickým zásahem, využívajícím rostlinné
tříslo. Po narušení podkoží, kdy tanidy tříslovin způsobí
bílkovinnou proteolýzu a podkoží se v podstatě rozpustí, se další
opracování kožešiny stává podstatně snazší a hlavně kvalitnější.
Drásadlem je možno zbytky rozměklého podkoží dokonale odstranit a
tak zajistit, aby kůže po vyschnutí neztvrdla. Jak taková práce
vypadá, znají všichni koželuhové. Kdo se této práci věnuje, musí
počítat s minimálně silně zalepenýma rukama. Zatvrdlé petrifikované
inkrustace na kamenných nástrojích tedy představují zbytky
rozbředlých nečistot, ulpělých na nástrojích při jejich používání
v procesu opracování kožešin třísločiněním. Můžeme se právem
domnívat, že se jedná o zbytky nečistot ulpělých na nástrojích při
poslední pracovní směně. Tak se snadno na
používaných kamenných nástrojích mohou najít i otisky prstů jejich
pravěkých uživatelů. Příkladem je v tachovském nálezu velká škrabka,
na jejíž horní části lze rozeznat papilární linie
palce. Jedná se zřejmě o nejstarší daktyloskopický otisk prstu,
který byl kdy zaznamenán.
12 Pravěký provoz
kde pracovali trpaslíci i obři.
Rozměry dlaně dnešního průměrného člověka činí zhruba 10 x
Ergonomicky uzpůsobený pěstní klín.
Několik a není jich zase tak málo, odhadem kolem 5 – 10 %
z počtu doposud vyzvednutého kamenného nářadí, se svými rozměry od
průměru podstatně liší. Převážně proto, že mají výrazně menší
rozměry a zcela zjevně byly určeny pro práci malou, až miniaturní
ruky. Jedná se především o rozměrově podprůměrná drásadla a škrabky.
V nálezu jsou zastoupena i zcela miniaturní drtidla. Představují
tyto miniaturní nástroje důkaz o využívání práce dětí? Nebo se
v lokalitě v určitém časově obtížně specifikovatelném období pravěku
vyskytovali hominoidní trpaslíci? A když, tak jak vypadali? Jaké
měli sociální postavení? Představovali součást
asi neandertálské komunity, nebo zde žili a pracovali po určité
období zcela samostatně? Pokud ano, jedno je jisté. Nelovili mamuty.
Zcela opačným extrémem tachovského nálezu je několik naopak
výrazně nadprůměrně velkých nálezových exemplářů kamenných nástrojů.
Miniaturní nářadí můžeme svádět na děti, ale najít vysvětlení pro
extrémně rozměrný a také náležitě hmotný pracovní nástroj je
obtížné. Zvláště, když se můžeme vlastním uchopením přesvědčit, že
jej kdysi svírala ruka, lépe řečeno tlapa, asi o třetinu a možná i
víc větší, než je ta naše dnešní průměrná. Existovali
v neandertálském pracovním společenství extrémně narostlí a fyzicky
nadprůměrně vyvinutí jedinci, pro které bylo třeba vyrábět
odpovídající vysoce rozměrné a hmotné kamenné nástroje? Nebo zde
v určitém období žila a pracovala tlupa pravěkých obrů? Před těmi by
se mamuti jistě museli třást hrůzou.
Sporné momenty tachovienu, pokud ovšem není sporný celý jako
takový, vyřeší až systematické kopnutí do země. V tomto vzácném
případě můžeme se zvednutým obočím a do ornice u Tachova zabodnutým
ukazovákem konstatovat: „Pravda je tam někde dole!“
13 Není kámen jako
kámen a pro tachovskou pravěkou koželužnu jen to nejlepší.
Když doba kamenná, tak s pazourkem. Pro Tachovien to tak zcela neplatí. Hlavním materiálem v tachovské pravěké lokalitě byl jednoznačně křemen. Z domácího hydrotermálního a žilného křemene jsou vyrobeny zhruba tři čtvrtiny všech nalezených kamenných nástrojů. Především drásadel a škrabek.
Křemen, amfibolit, buližník ...
Druhým nejpočetněji
zastoupeným materiálem v tachovské lokalitě je amfibolit. Jedná se
také o místní, snadno dostupnou surovinu. Podélné
odštípání tohoto materiálu do podoby ostrohranné industrie vysoké
tvrdosti a odolnosti předurčuje amfibolit k výrobě řezných nástrojů,
čepelek, škrabek, ale i drásadel. Dalším zastoupeným materiálem je
křemenec. Je z něj vyrobeno několik kamenných škrabek a drtidel.
Zvláštní pozornost upoutávají nástroje vyrobené z buližníku.
Materiál na jejich výrobu musel být importován z některých poblíž se
nacházejících lokalit. Nejspíš z Klatovska nebo Přešticka. Dál na
sever k Plzni by to měli tachovští praobyvatelé již poněkud z ruky.
Z buližníku jsou vytvarovány pěstní klíny, drtidla, ale také
drásadla a škrabky, i když se jedná jen o ojedinělé exempláře.
Buližník je neobyčejně tvrdá hornina a její opracování je náročné.
Z něho vyrobené nástroje ale vydrží. Je to zřetelné i z tachovského
nálezu. Buližníkové pracovní kamenné nástroje vykazují jen nepatrné
známky opotřebení a poškození. Ani příslovečně s pravěkem spojovaný
pazourek nepřijde v tachovienu zkrátka. Je z něj vyrobeno několik
škrabek a také menší sekáček.
Zdá se, že pravěcí výrobci kamenných nástrojů využívali
především místní zdroje materiálu. Spojili tak hned několik
předností této pravěké lokality. Předně přítomnost vodní cesty na
přepravu ulovené zvěře, bublající potůček jako zdroj čisté vody,
dostatek vhodného materiálu na výrobu kamenných nástrojů a především
dostatek místních pracovních sil. Větší koncentrace pravěkých
obyvatel se zdá být jedním z nejdůležitějších faktorů prosperity
zdejší pravěké kulinářsko-kožešnické provozovny. Svědčí o tom i
četnost kamenné industrie, kterou tato pravěká řemeslná komunita po
sobě zanechala.
14 Pravěká a přesto
moderní metoda třísločinění kůží – bylo to možné?
Charakter nálezu dokazuje, že to možné bylo. Na tomto místě
se sluší vyjmenovat všechna fakta, plynoucí
z tachovského pravěkého nálezu, která podporují hypotézu pravěkého
zpracovávání surových kůží využitím přírodních rostlinných
tříslovin. Tedy ty zásadní poznatky, které lze získat studiem
nalezených artefaktů tachovienu, svědčící pro pravěké provozování
metody třísločinění kožešin. Pracovní postup, do
nynějška považovaný za řemeslnou metodu zpracovávání kůží,
představující technologickou vymoženost mnohem pozdějších dob než
byla evropská starší doba kamenná. Metodu zpracování surových kůží,
řemeslně využívanou až do současnosti.
Pro hypotézu pravěkého uplatnění třísločinění kožešin je
třeba z tachovského nálezu vzít v úvahu následující fakta:
-
Nález kamenných nástrojů obsahuje kompletní
sortiment nářadí, potřebného pro technologické opracování surových
kůží: čepelky a řezné nástroje na stahování kožešin, škrabky na
ořezávání a oškrabávání tuku z rubových stran
stažených kůží, drásadla pro odstranění zbytků podkožního vaziva
z rubových stran kožešin.
-
Nález kamenných nástrojů na loupání stromové kůry:
loupače, ořezávače, drásadla se zjevně neobvykle opotřebovanou
pracovní plochou, což svědčí, že byla používána na mnohem tvrdší
materiál, než jen podkožní vazivo (kůru dubů u čerstvých stromů lze
loupat jen obtížně a proto je výhodnější metodou sdírání povrchu
kmene stromu až na potřebnou kambiovou vrstvu kůry).
-
Nález kamenných nástrojů na drcení kůry: drtiče
sušené stromové kůry různých velikostí a tvarů se zřetelně
opotřebovanou a tmavě zabarvenou drtící plochou. Není vyloučeno ani
technologické využití drtičů pro rozmělňování rostlinného substrátu
jiného charakteru, či ve vlhkém stavu (šedivé povlaky na povrchu
drtících ploch).
-
Nález inkrustací na všech částech používaných
kamenných nástrojů (jak na pracovních, tak také na úchopových
částech). Dle tmavého zabarvení, vláknité struktury a nalepených
zrnek písku se v nativním stavu jednalo o rozbředlou organickou
kašovitou a silně lepivou hmotu. Podobnou destrukci kompaktního
podkožního vaziva mohou způsobit jen proteolyticky působící látky.
Buďto živočišné enzymy nebo rostlinné tanidy. Nebo obojí současně.
-
Nález plošných erozí na úchopových částech
kamenných nástrojů svědčí o působení silných kyselin na horninový
povrch nástrojů. Pravděpodobným zdrojem kyselin byl žaludeční obsah
masožravců. Zůstává otázkou, zda bylo působení kyselin využíváno
záměrně k dotvarování anatomicky stylizovaných úchopů kamenné
industrie, nebo se jednalo o nechtěný efekt působení kyselin na
povrch nástrojů a to kontaktem se silně potřísněnýma rukama
pracovníků. V tom případě je zřejmé využití kyselin i v procesu
opracovávání surových kůží. Zůstává otázkou (pro odborníky
v koželužství) jak mohlo být kyselin využíváno.
Je možné, že následné detailní odborné expertízy lokality a všech
nalezených artefaktů, případně další terénní archeologická
prospekce potvrdí pravděpodobnou hypotézu
středopaleolitického využití třísločinění kožešin. Nebo ji zcela
vyvrátí a další výzkum lokality přinese další možné vysvětlení
doposud zjištěných faktů. Ponechme problém otevřeným.
15 Paleolitické
kožešnictví nejen pro náročné.
Ztrátou původního hustého osrstění humanoidních bytostí,
která mimochodem není doposud spolehlivě vysvětlena, přišel člověk o
nejdůležitější přirozený fyziologický faktor termoregulace. V zájmu
zachování své existence musel lidský živočišný druh nahradit svou
původní přirozenou srst zvířecí kožešinou. Kožešinový ochranný oděv
se v určité vývojové fázi stal stejně nezbytnou podmínkou přežití
pravěkých lidí jako potravinové zdroje, dostatek
pitné vody a účelné využívání ohně.
Představa o lehkém přiodění praobyvatel Evropy do zvířecích kůží, zahalujících sotva intimní partie těla, v meziledových obdobích anebo přímo v době ledové, nebude určitě správná. Ledovcové plochy, odrážející sluneční záření, neumožňovaly prohřátí přilehlých oblastí nezaledněné střední Evropy. Teploty silně klesaly pod bod mrazu především v zimním období. Léta také nemohla být příliš teplá. A přece i v oblastech sousedících s kontinentálním ledovcem, mezi které patří i Česká kotlina, žili lidé. Nepochybně lidé velmi účelně a teple oblečení.
Ilustrace z knihy "
KAMENY KRVE A VÍRY
" vydalo nakladatelství
Karpana v roce 2010
K získání kvalitního kožešinového oděvu nestačilo
jen ulovit zvíře a stáhnou jeho kožešinu. Nevyčiněná, nebo špatně
vyčiněná kožešina ztvrdne, začne být lámavá a k výrobě oděvu je
nepoužitelná. Pokud se pravěcí lidé chtěli účinně chránit proti
chladu, museli se velmi brzy naučit jak vypracovat surovou kožešinu
tak, aby se stala použitelným a vyhovujícím materiálem k oděvní
tvorbě. Aby se stala měkkou, pružnou, přilnavou k tělu a odolnou
proti vlhkosti. Již v raných dobách evoluce museli lidé ovládat
zpracování surových kožešin, jako jednu z podmínek své existence.
Praobyvatelé období paleolitu neznali tkané textilie.
Nevlastnili spodní prádlo. Proto zcela logicky musely své kožešinové
oděvy vyrábět tak, aby při oblečení „na ostro“ poskytovaly co
nejlepší tepelně izolační ochranu. Kožešinový oděv, samozřejmě bez
podšívky, nejlépe hřeje srstí dovnitř. Tedy pokud zvířecí srst
přilne přímo na tělní povrch člověka. Kožešinové chlupy udržovaly
nad holím povrchem lidského těla pračlověka stálou izolační vrstvu.
Stejně účinnou, jako u původních zvířecích majitelů kožešiny.
Rubová strana kožešiny, obrácená nahoru musela být
impregnována proti vodě. Zmoknout v hustém liščím kožichu, který
nasákl a stal se nejen neúčinným proti chladu, ale také nepohodlně
těžkým, nebyl nikdy příjemný zážitek. Impregnovaná rubová strana
tento problém pravěkému člověku vyřešila. Na většině drtidel
tachovského nálezu můžeme vidět změnu barvy jejich pracovních částí.
U některých exemplářů je ztmavnutí výraznější, u některých je drtící
kamenná hlavice potažena jen nevýrazným šedivým povlakem. Můžeme jen
spekulovat, jaký materiál ve své době byl těmito nástroji
zpracováván. Drtidla mohla být využívána jak k rozmělňování
rostlinných substrátů, tak i různé anorganické hmoty. Právě výroba
přírodních impregnačních prostředků pro ošetření vnějších částí
kožešin, mohla tvořit jednu z důležitých pracovních aktivit, které
pomocí kamenné industrie pravěký člověk vykonával.
16 Pravěký módní
design.
Hlavolamem pro nálezce tachovské industrie dlouho zůstával
zvláštní dioritový pěstní klín. Zarážejícím se stalo především
precizní vypracování úchopové části tohoto kamenného artefaktu. Je
anatomicky vytvarováno se žlábky pro všech pět prstů spíše
drobnější, tedy ženské ruky. Trojúhelníkovitě tvarovaný nástroj je
ukončen nepochopitelně rozeklaným pracovním hrotem. Teprve otiskem
tohoto pracovního zakončení přes karbonový papír se stalo zřejmým,
že se jedná o dekorační, v tomto případě kolkovací kamenný nástroj.
Obtiskový dekor vytvářel ornament, možný stylizovat jak do
souvislých řádků, tak i do variabilně uspořádaných hvězdnatých bodů.
Klín s opracovaným hrotem, při
kolkování kožešiny vytváří obrazce a ornamenty.
Upravené zakončení kolkovacího klínu.
Archeologové znají pravěkou techniku kolkování keramiky. O kolkování povrchu pravěkých oděvů zatím nikdo nic netušil. Teprve předpoklad impregnované rubové strany kožešin, tvořící povrch pravěkého kožešinového úboru, otevírá prostor pro fantastické dohady, jak asi oděvní tvorba té doby vypadala. Kožešinové oděvy mohly být velmi pestré, podle toho jaká směs přírodních produktů a v jakých barvách byla na jejich povrch oděvními tvůrci nanesena spolu s impregnační hmotou.
Otisk vzoru vytvořeného pomocí
"kolkovacího" klínu.
Pomocí kolkovacího pěstního klínu pak
módní tvůrci mohli oděv vyzdobit neobyčejně zajímavým vzorem, podle
toho k jakému účelu mělo oblečení sloužit. Možná právě díky otiskům
na povrchu oděvních součástí vznikly první místní kroje, určené pro
slavnostní nebo rituální příležitost. V jasných pestrých barvách
jako projev pravěkého regionálního folkloru. Ale také vzor vhodný
pro splynutí lovce s okolní přírodou, tedy první „maskáče“. Záleželo
jen na účelu oblečení a fantazii pravěké tachovské paní Matragi.
17 Pravěké
zpracovatelské centrum východiskem pro megalitickou stavbu?
Nález pravěké kamenné industrie v poloze nedaleko města Tachova nebyl náhodný.
Nálezce pravěkých kamenných artefaktů
se svojí sbírkou
pan MVDr. P.Kroupa.
Každý megalitický objekt u nás i v zahraničí
je lemován pravěkými nalezišti. Ke smůle České republiky většina
našich megalitických lokalit již neexistuje. Bouřlivé historické
události, valící se přes naše území a především katolická církev
vykonaly dílo zkázy. Ke spokojenosti našich současných archeologů,
kteří mohou nerušeně setrvávat na vžitém schématu našeho pravěku. Do
české archeologie prehistorické stavby z nepochopitelně velkých
kamenů prostě nepatří. Ignorance vědecké obce, naše megality
zatratila jako nežádoucí, nevědecké a tudíž nehodné jakékoliv
pozornosti. Paradoxem posledního století archeologických aktivit na
našem území je skutečnost, že velká většina profesionálně zkoumaných
pravěkých lokalit je situována v blízkosti již neexistujících
megalitických staveb. A to aniž by o tom erudovaní archeologové měli
vůbec ponětí. Nejde jen o Slánsko, Mostecko, Žatecko a Lounsko, kde
jsou ještě i nyní pozůstatky megalitických objektů dohledatelné. Ale
především o archeologické lokality v okolí Prahy, celého Plzeňska,
Klatovska a nyní třeba i Tachovska.
Megalitická kultura je stále v České
republice opomíjena (Tachovsko).
Pokud by se profesionálové třeba jen rámcově zajímali o
existenci megalitických objektů v okolí města Tachova, zcela určitě
by nemohli minout lokalitu s nálezem pravěké industrie. Stačilo by
projít si okolí pravěké kamenné stavby, která je ještě v náznacích
na tomto místě patrná a sem tam na okolních polích kopnout nohou do
vyčnívajícího kamene. Amatérští zájemci o megality nešetřili své
boty ani svůj zrak. Výsledkem je Tachovien.
Naskýtá se klasická otázka: Co bylo dřív, zda slepice nebo
vejce? Předcházela velká pravěká centra, na tehdejší dobu s vysokou
koncentrací obyvatel, budování megalitických komplexů? Nebo naopak
prehistorické megalitické oblasti s megalitickými objekty
přitahovaly pracovní síly ze širokého okolí, aby využívaly jejich
manuální potenciál?
Současná archeologie má jasno: Megality vznikly jako kultovní
objekty až někdy v neolitu usilovnou prací místních obyvatel.
Pravěcí lidé potřebovali stavby z velkých kamenů jako sůl, protože
ideologicky (nábožensky) sjednocovaly jejich komunity a bylo kam
ukládat zemřelé příslušníky. Důkazem jsou výsledky datování
organického materiálu z megalitických objektů radiokarbonovou
metodou.
Současná archeologie žije v nevědeckém omylu. Co víc, tuto
nepravdu šíří mezi veřejnost jako jediný správný názor na pravěké
megality a jejich někdejší využití. Pokud ovšem megalitické lokality
zcela neignoruje, tak jako odborná veřejnost v našem státě.
18 Megalitická
stavba východiskem pro pravěké zpracovatelské centrum?
Krajinná morfologie v místech nálezu tachovské pravěké
industrie je zajímavá. Není těžké si představit rozlohu pravěkého
řečiště Mže, průběh koryta této řeky a jejich břehů někdy v období
posledního würmského zalednění Evropy. Potůček, který se kdysi
klikatil po svahu a ústil do pravěké Mže a podél něhož se v pravěku
pilně pracovalo, jak dokládají nálezy kamenných nástrojů, tekl jen
několik stovek metrů od stanoviště zdejšího prehistorického
megalitického objektu. A to na stejném břehu pravěké Mže.
Megalitická stavba byla situována na nedaleké mírné vyvýšenině.
Nálezová situace dané lokality představuje jen další potvrzení
souvislostí megalitických staveb se zvýšenou koncentrací pravěkých
obyvatel v jejich blízkosti.
Torzo megalitického objektu, který
stál podle vyprávění poblíž místa nálezu pravěké kamenné industrie.
U megalitických dolmenů, cairnů a megalitických objektů typu
hünenbett a quadrilatére je nesporný jejich kultovní a pohřební
účel. Jedná se však o megalitické stavby druhotné, sestavené
z kamenných stavebních prvků, pocházejících z již zbouraných
primárních, mnohem starších megalitických objektů. Archeologie tento
fakt přiznává, ale doposud nebyla schopna vyvodit patřičný závěr ze
skutečnosti, že tyto pohřební a tudíž snadno datovatelné megalitické
objekty nelze spojovat s mnohem starším obdobím prvotních megalitů.
V případě pohřební megalitické architektury neolitu a eneolitu se
jedná již jen o stavby postmegalitické.
Mezi takové náleží kupříkladu i eneolitická
přestavba legendárního Stonehenge. Je to sice slovo do pranice, že
symbol megalitů jihoanglická Stonehenge není megalitická stavba, ale
náleží již do pozdějšího postmegalitického období. Ale taková je
pravda. I Stonehenge bývalo primárním megalitem, sestávající
z dioritových modrokamenů. Z neznámých příčin neznámé pravěké
kultury zahájily jeho neolitické a eneolitické přestavby. Soudobé
rekonstrukce tak pracovaly již jen z jeho postmegalitickou podobou.
Ani ta již není zcela autentická.
Proto by si měla naše archeologie vážit lokalit, na kterých se na
našem území doposud zachovaly byť jen stopy původních a nesporně
primárních megalitických staveb. Jednou takovou je právě pozůstatek
megalitu u Tachova. Na rozdíl od postmegalitů, zbytky organických
látek obsahující C 14, primární megality
lineárního či kruhového charakteru nelze spolehlivě datovat. Jejich
stáří lze již jen odhadnou geomorfologickým posouzením lokace jejich
pozůstatků. Nebo pravěkou nálezovou situací v jejich bezprostředním
okolí. V případě tachovské situace je nesporné, že obě lokality,
megalitická a industriální, spolu souvisí. Je otázkou jak se
v prehistorii vyvíjela časová posloupnost jejich vzniku.
Lákavou představou je vycházet z předpokladu, že vznik a výstavba
megalitické stavby nedaleko Tachova byla zajišťována pravěkou
potravinářskou základnou na břehu Mže, v místech nálezu pravěké
industrie. Nález stovek kamenných nástrojů musel přece znamenat
stovky rukou, které s nimi ve své době pracovali. Tedy několika
stovek lidí, které tady v pravěku žili a pracovali. Tak velká
pospolitost praobyvatel vyžadovala dobrou organizovanost, společné
duchovní vyžití a společný důvod proč setrvávat právě na tomto
místě. Tím důvodem mohla být výstavba místního megalitického
objektu.
Všechna světová pojednání o megalitickém fenoménu pravěku se
shodují na důležitém předpokladu. Vybudování megalitických staveb
všude na světě vyžadovalo velký počet pracovních sil. Při
technických možnostech doby kamenné je odhadován počet pravěkých
svalovců od několika stovek až po tisíce zdatných jedinců. K tomu je
třeba připočítat stovky lidí, zajišťující pracovní zázemí.
Stravování, výrobu oděvů, pracovních pomůcek, technických zařízení a
kopání hrobů. K tomu velký počet rodinných příslušníků.
Produkce především potravin pro tak velkou koncentraci osob se
archeologům bez rozdílu národnosti doposud zdála nereálným
problémem. Právě tachovský nález nabízí zcela originální pohled na
možnou prehistorickou realitu budování megalitů.
19 Potravinové
zásobovací středisko budovatelů tachovských megalitů?
Naše současná představa o provozu a vybavení masokombinátu
vychází z dnešních technických možností potravinářského průmyslu.
V pravěku to bylo to samé. Lidé považovali za zcela samozřejmé
porcování a opracovávání ulovených zvířat za použití těch nástrojů,
které měli k dispozici, tedy nástrojů kamenných. Jiné neznali.
Zvykli si na ně a uměli s nimi zacházet. Možná bychom se divili
výkonosti tehdejšího maso-zpracovatelského střediska. Objem
zpracovaného masa mohl být úctyhodný, především když se třeba
rozporcoval ulovený mamut. Pokud zpracovatelské středisko zásobovalo
megalitické staveniště, měli se pravěcí řezníci co ohánět. Pravěcí
lovci přiváželi po řece své úlovky. Pravěcí kožešníci je stahovali a
kožešiny zpracovávali na surovinu pro pravěké tvůrce oděvů. Řezníci
části zvířecích těl porcovali a dále upravovali
do poživatelného stavu. Jedna pracovní činnost navazovala na další.
Vše pro manuály, stavební specialisty a ostatní personál, budující
megalitický objekt.
V tomto okamžiku erudovaní čtenáři zakroutí hlavou a
povzdechnou si:
Doba kamenná a specializace pracovních činností a k tomu ještě dělba
práce? Tak to je trochu silné kafe!
Nelze lépe vystihnou dilema prehistorických megalitů,
vnášející do pravěkých odborných schémat naprosto „vědecky“
nepřijatelné asociace. Nelze se tedy divit, že v zájmu zachování
vžitých a odborně zafixovaných poznatků o prehistorickém vývoji je
třeba se svízelným megalitům obloukem vyhnout. Ještě lépe, kdyby
megalitické stavby vůbec neexistovaly. A pokud se ještě nějaké u nás
vyskytují, jednoduše je prohlásit za bezcenné produkty středověkých
zemědělců, kameníků, stavebníků a v nejhorším pouhé rozmary přírody.
Bez odborné památkové ochrany časem zmizí z povrchu české kotliny
samy. Ryzost české archeologie bude zachráněna a amatérští
megalitičtí fantastové upadnou navždy do opovržení s přívlastkem
pavědeckých ignorantů.
Třídění, evidence, zpracování
naměřených dat, vyhodnocení, to vše (a ještě více) musí amatérský
badatel zvládnout, minimálně na stejné úrovni jako vědecký
pracovník.
Kupodivu naše české a jinak vynikající archeology nijak
netrápí skutečnost, že zatracením českých megalitických památek,
ochuzují naši zemi o pořádný kus pravěké
historie. Na světě vždycky, a to i v pravěku, bylo všechno jinak.
20 Tachovien – téma
které jen amatérská snaha nezachrání.
Autoři nálezu tachovské pravěké industrie chápou
kontroverznost interpretace nálezové situace v kontextu s blízkými
megality.
Reakci odborné veřejnosti lze očekávat různou. Od naprostého mlčení
až do rozhořčeného popření uvedených faktů. Nicméně archeologie je
jen jedna, i když názory každého odborníka, lajka, nebo jen toho,
kdo k ní třeba jen trochu přičichne, se mohou rozcházet. Je třeba si
ale uvědomit, že naše současné názory, současné aktivity a snahy o
záchranu našich kulturních hodnot, se budou kriticky hodnotit
příštími generacemi. A budoucnost nebude rozlišovat mezi amatéry a
profesionály. Nikomu nic neodpustí.
Pokud Vás tento článek a téma zaujalo a chcete se dozvědět více o
pátrání, metodice a zpracování nálezu kamenné industrie, nebo jen
vyjádřit svůj názor apod., použijte sekci "Kontakt"
.
Obal DVD, téměř 2 hodiny Vás budeme
nudit pátráním, metodikou, zpracováním kamenné pravěké industrie.
Autoři nálezu přejí všem zajímavé
čtení.