Kounovské kamenné řady

" kameny úrazu "  české archeologie

 K tomuto článku se připravuje malé fotoalbum.

 „Český Stonehenge“ je název dosti nesmyslný tam, kde by mohlo jít nanejvýše o český Carnac, ale přesto se neodbytně objevuje na stránkách tisku, i když svá nejlepší léta má už, doufejme, za sebou.

Náhorní planina u Kounova mezi Rakovníkem a Louny je od roku 1934 známa 14 (resp. 16) řadami kamenů, táhnoucími se přes ni napříč v délce 200 až 300 metrů. Hned tenkrát vyvstala domněnka o jejich megalitické povaze a vysokém stáří. Ve stovkách převahou novinářských článků byly o nich vysloveny nejrůznější domněnky, vyměřovali je přátelé archeoastronomie, ti sem přivedli v 70. letech archeology, pátrali tu geologové. Jaký byl výsledek?

Řady jsou tvořeny množstvím kamenů menších až malých, nic podobného bretaňským řadám. Astronomická orientace se neprokázala, žádný doklad o pravěkém stáří nebyl nalezen – zato však stopy orání, které souhlasí s nápovědou starých map a sděleními pamětníků, že původ řad je novodobý: vznikly podle všeho v minulém (20.-pozn. autora) století při parcelaci panského lesa na úzká dlouhá políčka tak, že větší kamení bylo sneseno na meze pozemků. Podobné mylné řadové lokality byly v době kounovské slávy zjištěny na několika dalších místech v okolí a jsou známy i odjinud, například z Francie.

(Archeolog Dr. Karel Sklenář, Tanec obrů - podt. Není jenom Stonehenge, Praha 1996 )

 

Kounovské kamenné řady pravěkým zneuznaným monumentem České kotliny?

            Nikdo není doma prorokem, byť by i využíval svou nespornou vědeckou erudici, odbornou autoritu a vážnost popularizátora vědy. Výše uvedený dobový názor české vědecké obce, prezentovaný uznávaným badatelem a autorem řady vynikajících publikací o české minulosti, bohužel zakonzervoval odbornou nevraživost archeologů vůči všemu a všem, kdož se jen opovážili vyslovit odlišný názor na původ Kounovských kamenných řad. Současné kounovské pseudovědecké dogma se zoufale brání uznat nesporná fakta svědčící pro megalitický původ konstrukčně prazvláštního a stavebně náročného pravěkého kamenného areálu na náhorní rovině s příznačným pojmenováním Rovina v nadmořské výšce 525,2 metru nad obcí Kounov v oblasti Džbánské vrchoviny.

            Nesouhlas s oficiální teorií „středověkých políček", tedy nesouhlas s vědeckou degradací megalitických kamenných řad u Kounova na pouhopouhý produkt novodobého zemědělského původu, lze podepřít několika nezpochybnitelnými údaji a logickými závěry, které paradoxně vyplynuly právě z doposud provedených odborných a vědecky publikovaných výsledků výzkumů kounovské kamenné lokality:

Kameny v řadách nejsou místní.

Hornina kamenných řad je převážně tvořena křemenci, křemennými pískovci a slepenci. A to velmi různorodé geologické skladby, vzhledu a zabarvení. Svědčí to o jejich různorodém původu. Jednotící vlastností kamenů v kounovských řadách je bohaté prokřemenění všech zastoupených typů hornin. Vysoký obsah křemene v použitém kamenném materiálu je charakteristický pro všechny megalitické objekty světa. Kounov nemůže být výjimkou. Také geologický charakter podloží náhorní roviny Rovina, tvořený mocnou vrstvou bílé měkké opuky, se nápadně shoduje s jinými obdobnými lokalitami Evropy. Křídovým povrchem jižní megalitické Anglie, nebo písčitými slínovci v podloží bretaňských kamenných řad u Carnacu. Geologický charakter podloží kounovských řad prakticky vylučuje přírodní výskyt tak pestré směsice kamenů různého charakteru. Geologové se vzácně shodují v názoru, že kameny byly kdysi v minulosti na tato místa dopraveny odněkud z okolí. V úvahu přichází zhruba deset kilometrů vzdálené křemencové výchozy na jihovýchodním svahu kopce Malý Louštín, nebo poněkud bližší výskyt křemenců a silně prokřemenělých pískovců na vyvýšenině Špičák.


Louštín u Rakovníka - naleziště křemencových bloků

Na těchto místech je zřetelná jak lomová, tak i kamenická činnost. Se stopami po kamenických dlátech i vrtaných otvorech pro uložení dynamitu. Tedy nesporně od dob pradávných až po dobu nedávno minulou.

Megalitická nálezová situace kontra odborné závěry archeologů.

Pokud kameny na místě středověkých políček nebyly volně rozptýleny, nemohly být tedy ani vysbírávány a rovnány do kamenného ohraničení zemědělsky obdělávaných parcel. Kamenné řady podle archeologického výzkumu nejsou náhodným navršením kamenů. Mají svou stavební konstrukci. Větší kusy horniny jsou usazeny ve vertikální poloze svými širšími konci do souvislých štěrkových podsypů. Štěrk pod kameny je uložen do podélně vyhloubených, 30 cm hlubokých žlabů v opuce. Řady jsou tedy tvořeny podzemní úzkou štěrkovou vrstvou o síle kolem 30 až 60 cm, do níž byly velké nadzemní kameny vsazeny svou dolní části. Podsypová štěrková hornina o velikosti kamínků do 5 cm je stejného geologického charakteru jak vsazené vyčnívající kameny. Převažují drobné křemencové úlomky. Podsypový materiál tedy vznikal jako produkt opracování a roztloukání velkých kamenů přímo v místech stavby.  Obdobně jsou konstruovány megalitické objekty celé Evropy.
Geologická sonda na "Rovině"

 Pozoruhodná je skutečnost, že celková hmotnost štěrku v podsypech může značně převyšovat původní hmotnost samotných nadzemních megalitických kamenů. V devadesátých letech minulého století byla tato geoarcheologická situace podrobně zkoumána v oblasti bretaňského Carnacu univerzitou v Nantes.  Z prací dr.Cassena je naprosto zřejmá podobnost technického a stavebního provedení megalitických objektů této oblasti s Kounovskými řadami i několika dalšími lokalitami v České republice.

Odborně šířenou nepravdou je tvrzení, že Kounovských řady byly vždy tvořeny jen kameny „menšími až malými“. Pamětníci vzpomínali na svá školní léta, kdy tudy procházeli z Pnětluk ke kapli sv. Vojtěcha, odpočívali, svačili a hráli své hry mezi obrovskými balvany a dokonce i kamennými kruhy. Několik objemných kamenných monolitů můžeme v kounovském areálu spatřit i nyní. I když z nich vyčnívají jen horní části. Kámen Gibbon v jižní části areálu má rozměry 140 x 140 x 180 cm a hmotnost kolem 5 tun. Leží svržen do jámy mimo průběh nejbližší řady, kde kdysi stával jako z daleka viditelný menhir. Jeho současná poloha napovídá na horlivé plnění středověkého církevního požadavku na likvidaci „pohanských kamenů“ zakopáváním pod zem. Podobně byl kdysi uklizen i poněkud menší kámen se současným názvem Pegas v severní části řad. Ostatní mohutné horninové bloky byly ještě začátkem minulého století rozbíjeny na menší a odváženy ke stavebnímu a průmyslovému využití.

Metoda pylové analýzy v Kounově využita nebo zneužita?

Odborně ustálená a jediná správná teorie vzniku Kounovských kamenných řad, jako kamenného ohrazení středověkých políček, hledá oporu ve výsledcích metody pylové analýzy, provedené na podzim roku 1996 dr. Vlastou Jankovskou z botanického ústavu AV ČR v Brně. Kamenné řady se zdály ideální lokalitou pro uplatnění předností moderní metody, umožňující datování zkoumaných objektů. Vzorky pro stanovení charakteru pylového substrátu vědci odebírali z hloubky 30 centimetrů z prostoru pod nesporně autenticky usazeným kamenem. Precizně provedená palynologická analýza potvrdila, že v těchto místech kdysi opravdu bývala pole. Interpretace výsledků je však mylná.  Přítomnost pylových zrn polních plodin, především obilovin, v základových vrstvách dosud stojících kamenů, nemůže být považována za dostatečný důkaz současného usazování kamenů do řad se souběžnou zemědělskou činností v jejich těsné blízkosti. Nemůže tedy objasnit dobu vzniku kamenných řad. Využívání úzkých pruhů půdy mezi řadami jako políček někdy v 19. století je nespornou a písemně doloženou skutečností.

 Nález pylových zrn u paty stojících kamenů sice poukazuje na pěstování polních plodin, ale nedokazuje spojitost s budováním autentických kamenných řad. Považovat nález pylů kulturních rostlin za důkaz, směrodatný pro stanovení dobu vzniku kamenné stavby je nesprávné. Megalitické kameny byly budovateli řad usazovány do štěrkových podsypů, sice zahloubených do průběžných žlabovitých prohlubní, ale současně mírně vyvýšených nad okolní rovinatý terén. Postupem času vznikla v prostoru mezi řadami vrstva humusu a minerálního nánosu, která terén mezi kamennými řadami vyvýšila. Každý vydatnější déšť pak stačil kdykoliv, tedy i ve středověku, splavit pylová zrna okolo rostoucích rostlin do štěrku pod stojící kameny. Vyhloubené žlaby v podložní opuce, vyplněné štěrkem, sloužily jako drenážní svody. Odváděly dešťovou a sněhovou vodu tak, aby štěrkem stabilizované konce usazených megalitů zůstaly pokud možno suché. Pestré spektrum rostlinných pylů, zaplavené pod megality povrchovou vodou, zůstalo s ostatními náplavami zachyceno ve štěrku. Tam je také zcela logicky museli najít současní výzkumníci. Pylová zrna ječmene, pšenice, břízy, borovice, jívy a jiných rostlin mohla mít samozřejmě středověký původ. O stáří a původu kamenných řad nám to však neříká nic. Výpovědní hodnota tohoto zjištění je na úrovni nálezu kostry člověka pod megalitickým balvanem v anglickém Avebury. U ostatků nešťastníka se našly nůžky a mince z období vlády krále Jiřího I. Logicky se tedy muselo jednat o holiče z období vlády krále Jiřího. Nemohl to být kupříkladu krejčí numismatik z viktoriánské doby?

Archeologický průzkum Kounovských kamenných řad aneb všeobecné dilema českých megalitů.

Plocha kolem kamenných řad lze hodnotit jako archeologicky sterilní. Průzkum v roce 1976, vedený dr. Emílií Pleslovou-Štikovou a dr. Jiřím Waldhauserem, nepřinesl žádné výsledky, které by poukazovaly na prehistorický původ kamenných objektů. Odkryv mezi 10. a 11. řadou na ploše 78 m2 sice potvrdil konstrukci štěrkových posypů a uložení kamenů v přímém severojižním směru, avšak nepřinesl žádné jiné archeologické nálezy. Není to nic překvapivého. Obdobná situace se ukázala býti standartní v areálu většiny archeologicky zkoumaných megalitických lokalit Evropy. Pro příklad podobné nálezové bezradnosti může posloužit nám známý bretaňský Carnac. V tamějším muzeu neuvidíte jediný pravěký artefakt, pocházející přímo z carnackých řad. A že byly prokopány velmi důkladně, což potvrzují bohaté nálezy z doby římské.

Zcela odlišnou nálezovou situaci lze standardně očekávat v bližším či vzdálenějším okolí.  Na okolních prehistorických sídlištích a pohřebištích megalitických objektů Evropy. Právě Carnac se může pochlubit četnými nálezy megalitických komorových a chodbových hrobů v okolních uměle vytvořených vyvýšeninách bretaňských tumulů. Hrobové prostory nejen bretaňských ale i spousty dalších evropských megalitických lokalit byly již od mladší doby kamenné budovány z megalitických komponentů, získaných bouráním původních menhirů. Jedná se tedy o druhotné využití megalitické horniny, získané demolicí původních lineárních sestav z kamenných objektů. Menhirové stavby byly bourány, rozbíjeny na menší části a odtaženy na místo staveniště pohřebního kamenného objektu. Tak vznikaly bretaňské cairny, v podstatě dolmeny převrstvené zeminou a drobnějším kamenem. V okolí Kounova bohužel nic takového nenajdeme, tak jako v celé České kotlině nenajdeme jediný původní megalitický dolmen. Jiný kraj, jiný mrav i v pravěku. Oblast České kotliny, nezasažená kontinuálním ledovcem, neměla nikdy nouzi o dřevo. Na rozdíl třeba od atlantského pobřeží. Proto v průběhu prehistorie převládal pohřební rituál pro naše pravěké předky snazší. Své mrtvé spalovali, jak příkladně dokazují žárové pohřby nejen doby bronzové. Tím také našim současným archeologům vznikla nesnáz s interpretací megalitických objektů. Toulavý pes a archeolog mají mnoho společného. Když se jim podaří vyhrabat starou kost, radostí se počurají. Takové blaho kolem českých megalitů našim odborníkům dopřáno není. Také jeden z důvodů, proč na tyto prastaré kameny zanevřeli. Zcela ignorovat je však nemohou. Odborná autorita umožňuje alespoň snížit význam megalitů na bezcenný, bezladně navršený středověký materiál. Ke škodě pravdivého poznání naší české pravěké minulosti.

Kounovské řady unikátním pozůstatkem původní megalitické architektury.

Současná rozloha pozůstatků původního kamenného areálu Kounovských řad činí něco kolem 12 hektarů. Původní kamenné řady se rozkládaly na ploše nejméně třikrát větší. Zaplňovaly plochu téměř celé vyvýšeniny dnes známé pod názvem Rovina. Kamenný areál byl nejen mnohem širší, ale řady původně probíhaly mnohem dál, než nyní. Dnes již severní a jižní plocha náhorní roviny neexistuje. Desítky, možná stovky metrů na severním i jižním konci rovinatého terénu se doslova propadly a zmizely někde dole pod srázem. Kamenné řady v obou severojižních podélných směrech Roviny končí mnohametrovými lomovými srázy odtěžené opuky. Spongilit zde byl získáván ke stavebním účelům od nepaměti. Měkký povrch bílé opukové horniny dlouhá staletí podléhal erozním vlivům počasí. O původní délce kamenných řad a především někdejší konfiguraci terénu na severním a jižním konci řad, můžeme jen spekulovat. Kamenné linie řad končí přímo v lomových srázech. Spousta křemencových balvanů a štěrku je sesuta pod lomovými stěnami. Jak vypadalo původní ukončení řad? Měl průběh Kounovských kamenných řad vůbec nějaký začátek a konec? Kdysi určitě. Jistě původně řady vedly od někud někam. Někdejší rozlohu již určitě nezjistíme. Musíme se snažit zachovat alespoň to, co z původního areálu zbylo. Pokud ale naši archeologové a historikové budou snižovat hodnotu této výjimečné lokality na bezvýznamné středověké polní plužiny, nevznikne oficiální důvod k její důsledné ochraně. Koho by zajímala nějaká zahnojená oraniště?


Kounovské kamenné řady

 

Dobře zoraná pole alibizmem české archeologie.

Zdá se obtížně představitelné, že by zemědělci předminulého století dbaly tak úzkostlivě na ohraničení svých dlouhých pruhů půdy mezi kamennými řadami a pečlivě vyskládávaly jejich hranice kameny až na samý okraj prudkých svahů. K obdělávání svých několik desítek dlouhých a extrémně úzkých políček jistě využívali kromě motyk také dobytčí potahy. Kravský či volský zápřah, na rozdíl od malotraktoru, se dosti obtížně ovládá. Vyžaduje dostatečně velkou plochu k otáčení. Obvykle na konci obdělávaného políčka. Nikde se nedočteme, že na konci 19. století disponoval tažný dobytek křídly. Jen tak by se mohl na konci úzkých políček, ohraničených až do samého srázného konce polní plochy kameny, otočit ve vzduchu nad prudkým srázem i s pluhem k vyorání další brázdy. V době zemědělského využití 12 až 16 metrů širokých polních nudlí mezi kamennými řadami, musela políčka končit několik metrů před okrajem srázu. Ale řady kamenů nepochybně pokračovaly až za jeho přední a zadní okraje. O účelnosti takto neprakticky ohraničených políček lze úspěšně pochybovat.

 I prostí polní pachtýři devatenáctého století byli veskrze zdravě uvažující lidé, pro které tato skromná polní plocha představovala zdroj obživy. Jistě se řídili svým selským rozumem a hospodařili co nejproduktivněji. Zemědělci ve snaze o usnadnění a urychlení práce mohli vytvořit pro otáčemí potahu na kocích polí průchod mezi dvěma polními nudlemi odstraněním části kamenné řady. A to kdekoliv v jejím průběhu. Zefektivnilo by to orbu dokonce dvou mezikamenných polních plantáží současně. Takových průchodů můžeme skutečně několik vysledovat. Logické a především praktické aspekty agrotechniky v období zemědělského využívání Roviny zcela jednoznačně poukazují na skutečnost, že zde musely existovat kamenné řady mnohem dřív, než plahočící se rolníci. Navzdory závěrům naší současné vědy.  Dalo by se spíš uvažovat o částečném rozebírání a účelném přeskupování již dávno existujících kamenných řad podle potřeb tehdejších zemědělců. Českého rolníka, i když klobouk dolů před jeho schopnostmi, nemůžeme pasovat na megalitického stavitele. Obtížněji hledat drastičtější precedens pseudovědy. Megality, byť kamenné, také nevydrží všechno. Ani české, v pospolitosti českých hlav daleko tvrdší, než leckteré zahraniční. Kde za našimi hranicemi najdete menhir z buližníkové horniny?

Megality kontra česká vědecká dogmata.

Současný odborný názor na původ Kounovských kamenných řad, který je postaven na vratkých základech nepřesných údajů, ignoraci faktů, nelogičnosti v hodnocení prokazatelných skutečností a desinpretace výsledků použitých metod, nelze zdravým rozumem přijmout.

V širších souvislostech je oficiální odborný názor na Kounovské kamenné řady předobrazem přístupu naší vědy k problému megalitů jako prehistorického fenoménu, který dodnes nebyl přesvědčivě vysvětlen. Podivné kamenné stavby pravěkého původu nezapadají do kontextu současných ustálených poznatků o pradávném vývoji osídlení České kotliny. Proto je naše věda ignoruje a tím i odsouvá mimo rámec ochrany. Zbavuje tak český prostor významných kulturních památek naší prehistorie.

Neomluvitelná přezíravost oficiální vědy odsoudila kounovskou kamennou lokalitu k postupnému zániku. Dřívější dlouholetá devastace kamenných řad z neznalosti jejich významu se v naší době změnila na ledabylý přístup v jejich ochraně právě v důsledku odborného zdůrazňování jejich bezvýznamnosti. Co se stane, když je sem tam při lesní těžbě, terénních úpravách a stavbě cest, zplanýrována nějaká hromada bezvýznamných „vyskládaných kamenů na mezích středověkých polí“?

Kounovské kamenné řady představují jeden z posledních alespoň částečně zachovaných prehistorických megalitických systémů na území České republiky. Stanovit přesné období jejich vzniku a věrohodně je doložit představuje problém, společný pro všechny megalitické objekty Evropy. Svým vznikem i účelem se skutečně přibližují nejvíce kamenným řadám v bretaňském Carnacu. Proto směle můžeme dál, navzdory odborným výhradám, nazývat kamenné řady u Kounova českým Carnacem.

Oba megalitické systémy, ten český v Kounově i ten francouzský v Carnacu, byly vybudovány jako rozsáhlé prehistorické systémy, využívající kamenné řady jako jednu ze svých součástí. Carnacké řady se zachovaly v kompletnější podobě, protože se nachází přece jen v odlehlejším a méně historicky frekventovaném koutu Evropy. Kamenné řady u Kounova měly smůlu, že byly po tisíciletí vystaveny civilizačním vlivům intenzivního, relativně vždy hustého osídlení. Historické události se přes ně valily s daleko větší intenzitou a devastačními účinky. Proto nám zbylo již jen torzo někdejší monumentální megalitické stavby.

Tvrdá historická realita s dopadem na křehké megality.

Kultovní význam, který nesporně také v určitém prehistorickém období kounovský kamenný areál zastával, přesáhl až do historických počátků christianizace této oblasti. Církevní tažení proti nežádoucím pohanským kultům, spojovaným s uctíváním kamenů, se na kounovských řadách podepsalo likvidací největších a nejhmotnějších horninových monobloků. Největší kameny megalitického systému byly buďto úplně zničeny, nebo zahrabány pod úroveň terénu. Na rozdíl od bretaňského Carnacu, kde zůstaly zachovány v celé své mohutnosti. Jednak díky daleko slabšímu vlivu katolické církve a také daleko tvrdšímu kamenitému podloží v okolí kamenných řad, ve kterém by se špatně kopalo. Pobřežní útesy Atlantiku také od nepaměti poskytovaly neomezený zdroj stavebního kamene, proto místní lidé nepotřebovali stavební materiál získávat bouráním megalitů. Ale i tam část kamenných řad zpracovali římští vojáci jako pohotový a snadno dostupný kámen pro fortifikaci svých táborů a vybudovaní silnice. Kounovská opuka je měkká a tak vykopat hlubokou díru pro pohřbení největších kamenů nepředstavovalo pro fanatické věřící, větší problém. Kameny zmizely pod povrchem země jako důkaz pravověrnosti věřících a tuposti katolické církve. K velké škodě současného turistického zájmu, vlastivědné atraktivity místa i pozornosti odborné veřejnosti. Nepřízeň osudu, pronásledující největší kounovské megalitické kameny, zavdal příčinu k odborným úvahám o „nesrovnatelnosti s bretaňským Carnacem“. Zcela neprávem.

Také okolní geomorfologické terénní prvky nasvědčují změnám, které si ta doba vyžádala. Nejstarší megalitické liniové systémy byly bourány a modernizovány. Pravěká Evropa žila kamennými kruhy a objekty typu „henge“.

Domorodé pravěké domácnosti, žijící ve stínu nepočetné, nicméně mnohem vyspělejší nadcivilizační vrstvy, se musely vždy spoléhat na jednoduchou přírodní energií planoucího ohně. Technické vymoženosti svých „všemohoucích bohů“ nikdy nesloužily k přímému užitku domorodců. Lidmi byla nadcivilizační technika a především zařízení, využívající neznámé druhy energie, chápána jen jako „nástroje bohů“. Lidé si museli ke svému přežití vystačit s otevřeným ohněm, planoucím v ohništích, pecích a krbech. Paradoxně další vývoj využívání takto primitivního energetického potenciálu přispěl k plošnému rozvoji civilizačních vymožeností a tím k postupnému civilizačnímu vzestupu. Rozvoj metalurgie, hrnčířství, sklářství, pekařství a celé řady dalších významných oborů by bez ohně nebyl možný. Pravěká aktivita lidí, využívající oheň, zanechala zřetelné a hlavně dohledatelné stopy. K radosti současných archeologů. Kovová struska a hliněné střepy jsou rozhodně vděčnějším studijním materiálem než nějaké kamení. Třeba i to megalitické.

Stopy bizarního technologického vývoje pradávné minulosti, které říkáme megalitické období, můžeme vysledovat i v okolí Kounovských kamenných řad ještě i dnes. Sice jen stopy dosti nezřetelné a sotva postřehnutelné, ale o to pro naši současnost překvapivější.  

Kamenné řady u Kounova středem zájmu církve (svaté) a mravenců (lesních)?

Ve středověku byly zcela běžně křesťanské kaple budovány na pohanských božištích, aby byla využita „náboženská síla“ místa, nebyly však umisťovány v jejich centrech. Je tomu tak i v případě Roviny. Lidová tradice klade založení kaple sv. Vojtěcha dokonce do doby jeho života. Údajně, když se vracel poprvé z Říma do Čech (roku992), zabloudil do lesů kounovských a – jelikož v tomto kraji tehdy panovala po delší dobu velká sucha – obrátil se tento zbožný muž s modlitbou k bohu, aby vyprosil déšť. Z vděčnosti mu místní lidé vystavěli kapli. Zda si biskup Vojtěch zvolil toto místo náhodně či záměrně, nebo zda se jedná o pouhou legendu, nevíme. Podobné legendy se však váží téměř ke každému místu zasvěcenému této jinak historické postavě.

( Jaroslav Helšus, Antonín Hluštík, Kamenné otazníky aneb megality v Čechách, Praha 1991 )

            Půdorys kaple sv. Vojtěcha na okraji náhorní vyvýšeniny Rovina vůbec nenapovídá o jejím románském původu.  Přesto tuto drobnou církevní stavbu historikové řadí mezi původní románské objekty a stavby rané gotiky. Její prokazatelná existence je doložena zápisy ze 14. století, kdy se nacházela dokonce obklopena farní vsí Rychleby. Stavební dispozice se zdá v každém případě zvláštní. Malebná stavba kapličky je zasazena do prudké stráně jen pár metrů pod okrajem rozsáhlé náhorní Roviny. Proč jí bylo odepřeno umístění jen o pár metrů výš na náhorní rovince? Kde by po minulá staletí do daleka zářila svými bělostnými stěnami a červenou zvoničkou.

Kaple svatého Vojtěcha

Od posledních domů obce Kounov vystoupáme ke kapličce po strmé stezce, vedoucí podél hluboké strže. Kdysi dole protékala voda. Kapli sv. Vojtěcha zdejší novopečení křesťané vystavěli poblíž lesního pramene. S vyvěrající posvátnou vodou, jak jinak než zázračnou. Původní pramen již nenajdeme, někdy v minulosti zmizel. Legenda dodnes zůstala. Teprve po dalších padesáti metrech nad kaplí, až na okraj rozlehlé roviny, uvidíme v dálce okraj prvních kamenných řad. Bylo tomu tak vždy?  I v dobách, kdy tudy kráčel biskup Vojtěch? Nebo snad v dávné minulosti megalitická stavba kamenných řad zaujímala mnohem rozsáhlejší plochu? Kam až se rozkládal původní kamenný areál? Kolik křemencových kamenů, jako vítaný stavební materiál, skončilo zazděných ve středověkých stavbách širokého okolí? Jak velké je množství megalitické horniny zabudována i v kounovské kapli sv. Vojtěcha?

Tento stavební prvek na kapli sv. Vojtěcha, je tvořen z křemencové horniny, stejného složení jako kamenné řady.

 Areál Kounovských kamenných řad začíná teprve půl kilometru od kaple. Podivné umístění nevelké, raně křesťanské stavbičky, mimo dohled do prostoru megalitického objektu mělo jistě v době jejího vzniku svůj význam.

 Musíme si uvědomit, že vybudování solidní zděné románské stavby v raně středověkých podmínkách, představovalo neobyčejně významný počin. Výběr umístění stavby tak významné pro široké okolí, navíc objektu vybudovaného z kamene, nebyl náhodný. Vždy se jednalo o tradiční duchovní centrum kraje. Místo dávných kultů a náboženských obřadů. Pro nastupující novou církevní autoritu to byla výzva. Obrátit na křesťanskou víru obyvatele kraje, shromažďující se po staletí na posvátných místech k uctívání svých božstev. Takovou pohanskou svatyni jistě představovala prastará rozsáhlá megalitická stavba u Kounova. Návštěva tohoto místa biskupem Vojtěchem tedy neproběhla náhodně. Jako zanícený šiřitel křesťanské víry a v té době již významná církevní autorita  II.biskup pražský Vojtěch zaměřil svou pozornost právě na nejvýznamnější centra pohanství. Přímá úměra mezi počtem uctívaných kamenů a zatvrzelostí pohanských vyznavačů rozhodla pro založení pevného christianizačního centra. První církevní stavbou na okraji kounovského kamenného areálu mohl být v té době prostý dřevěný křesťanský svatostánek. Celodřevěná kaple, vybudovaná na okraji náhorní roviny tak, aby byla zřetelně vidět ze širokého okolí. Musela přitáhnout pozornost věřících, směřujících na tradiční posvátné místo. Teprve později bylo rozhodnuto o vybudování trvalé zděné stavby křesťanské kaple sv. Vojtěcha. Svatá víra zdejších obyvatel si zasloužila obrácení k tomu pravému Bohu. Ve své době náročná stavba kamenného svatostánku se stala podmínkou úspěšného hledání pravé cesty ke spasení

Stavět z kamene se ale muselo níže ve svahu. Místo na okraji výše položené roviny bylo obsazeno starší prozatímní dřevěnou kaplí. Církevním objektem, vyžadujícím nepřetržitý provoz po celou dobu stavby trvalé zděné kaple. Obyvatelstvo kraje nesmělo strádat boží absencí. Co kdyby zdejší lid napadlo vrátit se k uctívání kamenů?

Nejdůležitějším článkem mravenčích společenství je vždy královna (u termitů královský pár). Není pouze jediným individuem schopným rozmnožování, nýbrž představuje zároveň něco jako mozek nebo řídící centrum národa. Mravenčí královna koordinuje veškeré aktivity svého národa včetně stavby nového mraveniště, ačkoliv se na ni přímo nepodílí. Pokud je totiž královna usmrcena, okamžitě se veškerá činnost zastaví. Jako by najednou nikdo nevěděl, co má dělat. Komunikace mezi ní a ostatními mravenci zřejmě probíhá prostřednictvím hyperkomunikace mimo prostor a čas.

(G.Fosarová, F.Bluforf, Kolektivní nevědomí, genetika, gravitace, Liberec 2003)

            Mravenčí královny v blízkosti Kounovských kamenných řad jsou obdařeny obdivuhodnou hyperaktivitou. Vyprovokovanou souhrou geofyzikálních vlastností podloží místa, kde se svými poddanými žijí, kralují a budují své říše. Jak jinak si vysvětlit ohromný počet starých i nově vznikajících mravenišť lesních mravenců na relativně malé ploše několika desítek čtverečních metrů. V lesíku na dohled od kamenných řad.

Citlivostí hmyzu na intenzitu a vlastnosti geomagneticky anomálních lokalit se zabývala řada badatelů. Nejlépe byla prostudována včelí společenstva při sledování vlivu vnějších podmínek na jejich užitkovost. Lesní mravenci sice med neprodukují, ale i tak je jejich užitečnost pro zdraví lesu nesporná. Lesní porost v okolí Kounovských řad, vzhledem k obrovskému výskytu mravenčí populace, by měl překypovat zdravím. Úroveň geomagnetismu náhorní Roviny a místní geomagnetické odchylky zjevně vyhovují požadavkům na optimální životní podmínky tohoto užitečného kolektivního hmyzu. Místní geoanomálie podle četnosti mravenišť výrazně podporují nejen reprodukční schopnosti mravenců, ale také jejich vitalitu a nezkrotné stavební úsilí.

 

Kamenné řady prokazatelně kopírují geofyzikální předlohu.

Jestli zdejší prostředí působí obdobně jako na lesní mravence také na lidský organismus, nebylo zatím vědecky prozkoumáno. Byly sice zaznamenány případy, kdy v areálu kounovských řad lidé pociťovali změny nálad, nevolnost, nebo naopak jakousi euforii. Nicméně je obtížně zjistit, zda třeba v těchto místech a v souvislosti s pobytem mezi kameny dochází u lidí ke zvýšené chuti k práci. Nebo snad zlepšení individuálních reprodukčních schopností. Anketa na toto téma mezi místní trampující mládeží by ledacos objasnila.

Geofyzikální anomálie v areálu kamenných řad jsou objektivně prokazatelné a měřitelné. Proto jsou na místě oprávněné úvahy o vlivu expozice místního megalitického prostředí na fyziologické funkce lidí, vstupujících do blízkosti kamenů.

O vlivu na lidský organismus mnohé napovídají výsledky měření tak zvaných zlomových struktur v oblasti Kounovských kamenných řad, které kolem roku dva tisíce provedl dr.B.Krčmář. Renomovaný geolog se specializací na atmogeochemii a aplikovanou geofyziku se věnoval dosud ne zcela v geologii objasněnému jevu zlomových struktur, založeném na emisi prvků (zejména kovových) geologickými strukturami, nejčastěji prasklinami v přípovrchové vrstvě zemské kůry. V odborné literatuře je problém obecně nazýván „zlomy“. Výstup prvků v těchto místech nelze vysvětlit klasickými fyzikálně chemickými zákony. Vědecká představa předpokládá, že se jedná o formu tak zvaných kvantových balíčků (wave packets) na principu kvantové mechaniky. Prvky vystupují z hlubin Země a procházejí prakticky vším materiálem ve velmi úzkých svazcích. Emitovány mohou být prvky v různém spektru, ale obecně nejčastěji bývá zastoupen draslík, vápník, sodík, zinek, ale někdy také olovo, kadmium, chrom, měď a radioaktivní prvky. Pobyt lidí nad zlomovými strukturami se tedy nemusí projevit jen pozitivně. Při výskytu škodlivě působících prvků lze předpokládat negativní vliv zlomových struktur na lidský organismus. Vědecký výzkum není zatím v tomto směru jednoznačný.

Měření koncentračních polí emitovaných prvků v areálu Kounovských kamenných řad zjistilo vysoké koncentrace prvků ve formě hmotných vln, především vápníku a draslíku. Obecný názor odborníků je uklidňující. Specificky „kounovské“ spektrum emisí může na lidském organismu působit docela příznivě. Měření zjistilo, že kamenné řady jsou situovány podél zlomových líni. Proč tomu tak je, není doposud známo.

Kamenné řady mohly být záměrně budovány podél již existujících geologických zlomů. Přesné směřování přírodních zlomových struktur, tedy i paralelně budovaných kamenných řad relativně přesně od jihu k severu, tak aby se kameny a zlomy setkaly na jedné linii, lze považovat za příliš velkou náhodu. Spíše se jedná o unikátní specifikum zdejší náhorní roviny, od prvopočátku známé pravěkým budovatelům kamenných řad. Zdejší geologické zlomy lze proto považovat za zásadní důvod, proč pravěcí stavitelé sestavili kamenné megalitické linie právě zde a ne jinde.  Žádná odborná studie tohoto jevu v oblasti řad u Kounova se zatím nezabývá vlivem samotné konstrukce kamenného areálu. Vlivem samotné křemencové horniny řad pro navození geofyzikálních podmínek, vyvolávající záhadnou plynovou emisi. Fungují snad křemencové monolity jako jakési přírodní „magnety“, vytahující z hlubin země onu záhadnou kvantově uspořádanou energii?

Zjištěná fakta se mohou stát inspirací k domněnkám o záměrném vybuzení příjemných pocitů u věřících, shromážděných kdysi v prehistorii v těchto místech ke společnému náboženskému obřadu. Nejednalo se však již jen o druhotný efekt tohoto geofyzikálního jevu? Navození blahodárných emocí u věřících? A také u mravenců? Pokud megalitický kamenný areál u Kounova současně sloužil jako pravěký energetický zdroj, těžko bychom hledali lepší příklad spojení příjemného s užitečným.

Lokální geologické zlomy a geofyzikální anomálie byly v nedávné minulosti prokázány u většiny megalitických staveb Evropy. Kamenné stavby pravěcí projektanti zakládali v místech s anomáliemi v hlubokých geologických vrstvách místního podloží. Nejprůkazněji jsou zjišťovány tektonické a zlomové geomagnetické anomálie pod zachovanými megalitickými objekty Anglie, Skotska a Irska.

Geofyzikální zvláštností kounovských řad se stalo zjištění geologů, že do země zapuštěný plochý kámen nazývaný Pegas se nachází přesně ve středu křížení čtyř podzemních zlomů. V přírodě se jedná o zcela mimořádný jev. Jak někdy v minulosti budovatelé Kounovských kamenných řad dokázali přesně proměřit průběh zlomových linií? Proč zrovna Pegas, kámen při jihovýchodním okraji areálu, se stal středem podzemních liniových struktur? Vytvářel snad někdy v dávné minulosti tento kámen středobod celého megalitického systému? V dobách dávno před částečnou destrukcí okrajových částí areálu?

 

Radioamatéři v Kounovských kamenných řadách žasnou?

„Při pohledu na Kounovské kamenné řady mě napadá, že celý kamenný areál představuje obrovskou čtrnáctiprvkovou anténu. Pokud bychom chtěli ze změněných vlastností lokality, zjištěných abnormalitami rádiového provozu, obvinit zdejší megalitické kameny, můžeme uvažovat buď na polovodiče, nebo měkké ferity.“

( Milan Kučera, radiový operátor Olomouc, organizátor akce:
„Kounovské řady z pohledu šíření elektromagnetických vln", září 2008 )

Radiové vysílače, umístěné ve střední části areálu kamenných řad u Kounova, se nechovaly podle předpokladu. Vlnová délka 2 metry byla úplně mrtvá. Nešlo se nikam dovolat ani nic přijímat. Komerční vysílač 5 kilometrů vzdálený na přímce od používané vysílačky, nebylo možno na této frekvenci zachytit. Operátor nejdříve z této nenormální situace vinil okolní lesní porost a mokré listí.

Jenomže po chvíli změnil názor. Vysílačka při vysílání i přijmu na vlnové délce 70 centimetrů, která podle předpokladů neměla fungovat vůbec, když nešly ani dvoumetrové vlny, pracovala naprosto excelentně.

Směrovou anténou byla ověřena kvalita a intenzita šíření signálu podle světových stran. Abnormality vysílání i příjmu také potvrzeny na frekvencích 954 KHz. Vlnová délky této frekvence je 314 metrů, to znamená, že by se v terénu měla velmi dobře šířit. Mezi kounovskými kameny se ovšem stala skoro neslyšitelnou. Na rozdíl od kontrolní radiostanice, vzdálené 500 metrů a umístěné mimo areál kamenných řad.

Faktorem, podezřelým z radiových abnormalit kounovských megalitů se může zdát zdejší podloží. Ale vrstva opuky, tedy horniny s vysokým obsahem kalcia, chovající se jako částečný izolant, nepozměňuje hodnoty lokálního magnetismu. Navíc se ukázalo jako velmi podivné, že radiostanice vzdálená jen několik stovek metrů a umístěná na stejném podloží areálu Roviny, fungovala na prostranství bez kamenů naprosto normálně. Vysílala a přijímala signál podle všech radiových předpokladů. Na rozdíl od přístroje mezi řadami kamenů. Vysilač se potýkal s abnormalitami jak příjmu, tak i vysílání.

Zkušení radioví operátoři vysílacích stanic vypadali na konci experimentu mezi kounovskými kameny dosti zmateni nezvyklým chováním svých přístrojů. Racionálně uvažující techničtí fandové žasli a nechápavě kroutili hlavou nad příčinami zjištěných jevů. Objektivně je třeba vycházet ze základního geologického složení kounovské horniny.
Kameny megalitů jsou dosti různorodé, ale obsah základních sloučenin lze zprůměrovat asi následujícím způsobem:

 

SiO2 oxid křemičitý …………………….. 98,33 %

Al2O3 oxid hlinitý     …………………….  0,30 %

Fe2O3 oxid železitý ……………………...  0,18 %

FeO oxid železnatý ………………………. 0,12 %

TiO2 oxid titaničitý ………………………. 0,06 %

ostatní prvky jsou obsaženy ve stopovém množství

 Chemickou analýzu poskytl pan Karel Dudek.

Nanočástice oxidů železa, obsažené v kounovských kamenech, se dokáží významně uplatnit svým elektromagnetickým vlivem na celkový elektromagnetický potenciál této oblasti. Vytvářejí tak samy od sebe již dosti silnou magnetickou anomálii, ke které je třeba ještě přičíst anomálie vyvolané hlubokými zlomovými liniemi. Výsledkem souhrnu všech geologických i geomagnetických lokálních vlivů je pěkný zmatek. Není se tedy čemu divit, že se radiostanice na Kounově nechovají tak, jak se sluší a patří. Nevysílají a nepřijímají spořádaně, podle svého dobrého vychování. Tedy spíše naladění.

Kdysi tomu tak nebývalo. V dobách aktivního využívání megalitického systému. V dobách před tisícovkami let byl kounovský magnetický potenciál náležitě usměrňován. Nevíme, jací potrhlí elektrotechnici po současné Rovině v těch dobách hlubokého pravěku pobíhali se štaflema na ramenou. Nevíme, zda na sebe pokřikovali či používali vysílačky. Nevíme, zda radiové vlny se v těch dobách chovaly jinak, než dnes. Můžeme ale předpokládat, že transformace lokálního magnetického pole zajišťovala jeho vektorové působení na povrch megalitické horniny. Účelnou transformací docházelo u magnetického pole nejen k náležitému usměrnění, ale i ke změně jeho vlastností. Tak, aby se směrované elektromagnetické pole stalo účelně využitelné megalitickým systémem Kounovských kamenných řad.

Energie Kounovských kamenných řad, kterou dnes jen tušíme, bývala kdysi nejen pod kontrolou ale také aktivně využívána. Pokud si tuto skutečnost a tím i význam megalitů u Kounova uvědomíme, dostane se této výjimečné české lokalitě nejen zasloužené ochrany ale také odborné pozornosti.

Biskup Vojtěch představoval ve své době příklad nejen ideové horlivosti, ale především vzdělanosti. Můžeme věřit, že pokud by žil dnes a měl k dispozici současné informace z oblasti přírodní věd a archeologie, uznal by svůj nesprávný názor na význam a funkci megalitických objektů. Uznal by své někdejší chyby a prohřešky proti nevinným kamenům. V zájmu pravdy a zachování českého kulturního dědictví by se stal prvním, kdo by se zasadil o ochranu megalitů u Kounova. Vojtěcha již nevzkřísíme. Ideu šíření pravdy o kounovských kamenech snad ano. Jen se nám nějak né a né vyjasnit, kdo je dnes tím osvíceným a kdo kacířem.

Z připravované knihy:  Kameny světla a síly.
Autor Pavel Kroupa. Doposud nevydáno.

Nahoru